O věčném prokletí krutého rytíře Černoryje

U Blanska kdysi stával hrad Blansek. Jeho majitelem byl rytíř Čertoryj. Patřil k těm vůbec nejkrutějším loupeživým rytířům v celém širokém okolí. Výčet jeho zločinů byl velmi dlouhý, dokonce nechal roztrhat psy svého hradního mnicha. Nikdo přesně neví, proč trval na tom, aby ho nahradil jiný. A Čertoryj hned věděl, kdo by to měl být.

Kousek od hradu bydlel jistý poustevník. Čertoryj a jeho muži ho do té doby nechávali na pokoji, co by si také na muži bez jakéhokoliv majetku vzali, že? Čertoryj nechal poustevníka přivést na hrad a nabídl mu vybrané jídlo a pití. Poustevník ale odmítl s poukazem na to, že se musí postit. To hradního pána rozčílilo, přesto ale poustevníkovi nabídl, aby zůstal a ujal se povinností po mrtvém mnichovi. Poustevník odmítl i to. To se Čertoryje dotklo natolik, že nechal poustevníka vsadit do hladomorny. 

Za pár dní se tam šel hradní pán podívat, jestli jeho vězeň ještě žije. Ten na pokraji sil těsně před smrtí svého věznitele proklel. Čertoryj se pak po smrti proměnil v kámen a ten každý den o půlnoci pláče a naříká. Hrad už je dávno ruinou, ale nářek a pláč je prý uprostřed noci slyšet pořád. 

Převzato z: www.rozhlas.cz/brno/znasimoravy/_zprava/o-vecnem-prokleti-kruteho-rytire-cernoryje--1512344