Zakon sudnyj ljudem. Konstantin s Metodějem přinesli na Moravu i soudní zákoník pro laiky.
Zakon sudnyj ljudem je soudní zákoník pro laiky, který obsahuje na třicet článků a začíná větou: „Před všeobecným zákoníkem třeba se zmínit o víře boží.“ Hned v prvním článku se poukazuje na boj křesťantví proti pohanům: „Každý statek, v němž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať jest odevzdán božímu chrámu se vším jměním, které mají ti pánové v tomto statku. Ti, kdo konají oběti a přísahy ať jsou prodáni s veškerým svým jměním, cena pak za ně stržená ať se dá chudým.“
V druhém článku se píše o zabezpečení spravedlivého soudu i s tresty a kletbami za křivé svědectví či nepodložené obvinění: „V každé při a žalobě a udání je povinností knížete a soudce nepřijímat udání bez mnohých svědkú, ale třeba říci stranám a žalobcům a udavačům: nedokážete-li to přísežníky, jak velí i zákon boží, očekávejte, že přijmete týž trest, který jste vyslovili proti druhému. Tak velí boží zákon, a kdo ho nezachovává, budiž proklet.“
Článek třetí popisuje rozdělení vojenské kořisti: „Dá-li tedy Bůh vítězství, šestý díl ať si vezme kníže a celou ostatní částku ať si vezme všechen lid a rozdělí rovným dílem, velcí i malí. Najdou-li se mezi nimi někteří, buď kmeti nebo prostí vojíni, kteří se odváží a vykonají chrabré a rekovné činy, kníže nebo vojevůdce právě tam přítomný ať z řečeného knížecího podílu jím přidá, jak se sluší, aby je vyznamenal“. Z toho z vyplývá, že 1/6 patřila knížeti a zbytek vojákům, bez rozdílu postavení, když společně přispěli k vítězství.
Další odstavce určují tresty za soulož s vlastní otrokyní, smilstvo s cizí otrokyní a mniškou. Zakazuje i manželský vztah mezi příbuznými, to jest matkou svého kmotřence: „Podle zákona světského oběma jim uřezávají nos a rozlučují je od sebe, ale podle církevního zákona ať jsou rozloučeni a ať jsou podrobeni pokání 15 let.“
Kapitola o svědcích ustanovuje nepřípustnost soudu beze svědků, dále jsou popsány tresty pro muže, kteří svedou pannu bez povolení rodičů a pokuty za soulož s dívkou, které ještě nebylo 13 let. V odstavci 11 se opět připomíná trest odřezání nosu pro toho, kdo svede děvče zasnoubené s někým jiným. Déle se zavrhuje svatba s pokrevními příbuznými a přikazuje se jejich rozloučení. Článek 13 je o mužích, kteří mají dvě ženy, a přikazuje: „ať vyžene pozdější i s dětmi a ať jest bit, pokání pak sedmi let.“
Další oddíly určují sankce za žhářství i případy nevinnosti: „Jestliže se bleskem zapálí něčí dům a shoří to nebo ono z jeho vlastního obydlí, a oheň se rozšíří a sežehne nakonec domy okolních jeho sousedů, jelikož požár ten vznikl znenadání, nebývá odsouzen“.
Článek 17 určuje povinnost oznámit vladykovi spor s někým jiným a dále se píše: „Pakliže vezme něco cizího, ať je bit od vladyky té země, poněvadž se nepodrobuje moci a sám se stává svým mstitelem.“ Následující odstavec omezuje svědeckou způsobilost. V případě, že si děti a rodiče navzájem protiřečí, nemá se jim věřit: „A ani pro pána ani proti pánovi buď otrok či propuštěnec ať nebývá svědkem.“
V zákoníku se píše i o možnosti zajatce vykoupit se penězi, zákazu svědčit pouze z poslechu nebo o vojácích, kteří byli v zajetí a zapřeli křesťanskou víru, aby se při návratu odevzdali církvi. V odstavci 22 se definuje nárok na náhradu škody: „Vypůjčí-li si kdo koně do určitého místa a odvede-li ho nebo pošle za místo určené, a přihodí-li se, že se poškodí nebo zemře, musí vypůjčovatel dát odškodné pánu koně.“ V dalším se určuje trest pro toho, kdo zahubil cizí dobytek: „budiž odsouzen k dvojnásobku.“ Odstavec 24 popisuje trest pro zloděje ve válce: „je-li to zbraň, ať je bit; je-li to kůň, ať je pokutován.“
V článku 25 se nařizuje pánovi, kterého otrok krade, v případě, že si ho chce podržet, tak nahradit škodu. Pokud o něho zájem nemá, odevzdá otroka poškozenému. Odstavec 26 definuje trest pro toho, kdo odežene cizí stádo: „Kdo cizí stádo jakkoli zahání, učinil-li tak poprvé, ať je bit; jestliže podruhé, ať je vyhnán ze země; jestliže potřetí, ať je pokutován, ale teprve až navrátí vše, co by odehnal.“
Následující odstavec je určený vykradačům hrobů: „Kdo mrtvé v hrobě svléká, ať je pokutován.“ S odstavcem 28 přichází trest za svatokrádež: „Kdo vstupuje do kněžiště ve dne nebo v noci a vezme něco z posvátných nádob nebo rouch nebo z jakékoli jiné věci, ať je pokutován; a kdo vezme něco z chrámu mimo kněžiště, ať je bit, ostříhán a poslán ze země jako bezbožník.“ Odstavec 29 přikazuje zotročit toho, kdo ukradl svobodného a předal ho a nebo zotročil: „ať je zotročen, jako i on svobodného člověka zotročil, ať vstoupí do téhož otroctví.“ Předposlední, třicátý odstavec, ustanovuje povinnost odevzdání otroka v případě, že ho někdo naláká k sobě, skrývá ho a odmítá ukázat. Poslední odstavec 30a pojednává o nerozlučnosti manželského soužití a o postupech v manželských sporech.
Soudní zákoník je zakončený apelem: „Toto vše náleží knížatům a soudcům se svědky vyšetřit, jak jsme shora napsali, na soudu božím, kterým se mají všechny zlořády lidské od knížat soudit. A proto nesmíme se ohlížet na nikoho, ale všechny den co den vyučovat v božím zákonu a doufat v Krista Boha, že na všeobecném soudu uslyšíme blažený hlas: Pojďte požehnaní služebníci věrní, nad mnohým vás ustanovím, vejděte v radost Pána Boha vašeho a veselte se s anděly na věky věků. Amen.“
